pojištění obecně
pojištění, 1. ekon. hosp. činnost, jejímž účelem je zajistit úhradu škod, způsobených nahodilou událostí, z prostředků peněžního pojistného fondu. P. je jednou ze složek fin.; je pro ně charakteristická tvorba rezerv v závislosti na riziku a jejich používání k úhradě pojistných potřeb. Pojištěné subjekty mají nárok na pojistné plnění při vzniku pojistné události, jíž dochází k realizaci rizika krytého p. V býv. ČSSR měla od 1958 do 1990 monopolní postavení Státní pojišťovna, která se od 1. 1. 1967 stala ekonomicky samostatnou hosp. organizací; od 1. 1. 1969 v rámci federalizace byla Státní pojišťovna rozdělena na dva samostatné podniky: Č. státní pojišťovna a Sl. štátna poisťovna. Od 90. let 20. st. ústavy postupně privatizovány a přejmenovány na Česká pojišťovna a Slovenská pojišťovna. V.t. nemocenské pojištění; pojištění domácnosti; sociální pojištění; 2. právo práv. vztah vznikající zpravidla uzavřením pojistné smlouvy (smluvní p.), někdy např. v případě p. odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel, přímo ze zákona (zákonné p.); pojistit lze a) majetek pro případ jeho poškození, zničení, ztráty, odcizení nebo jiných škod, které na něm vzniknou (p. majetku); b) občana pro případ jeho tělesného poškození, smrti, dožití určitého věku nebo pro případ jiné pojistné události (p. osob); c) odpovědnost za škodu vzniklou na životě a zdraví nebo na věci, popř. odpovědnost za jinou majetkovou škodu (p. odpovědnosti za škodu). Právo na plnění vůči pojišťovně má ten, na jehož majetek, život či zdraví nebo na jehož odpovědnost za škody se p. vztahuje (pojištěný), není-li zák. či pojistnými podmínkami určena jiná osoba. V.t. pojistné.
