pohnutka
pohnutka, psychický jev uplatňující se jako podnět utváření vůle člověka a určující tak nepřímo jeho chování; motiv. V trestním právu má p. význam zejm. pro správné posouzení stupně nebezpečnosti činu pro spol.; uplatňuje se při výměře trestu (jako polehčující či přitěžující okolnost). S některými p. zákon spojuje určité tresty a někdy je určitá p. též znakem skutkové podstaty trestného činu; v obč. právu p. nemá zásadně práv. význam, ledaže je zahrnuta do projevené vůle a stane se tak její složkou.
