pochva
pochva, lék. [lat. vagina] 1. u žen část vnitřního pohlavního ústrojí. Obemyká dolní část děložního hrdla a vytváří kolem něho poševní klenbu (fornix vaginae); sestupuje šikmo vpřed a ústí mezi malými pysky. Asi 7-8 cm dlouhá. Po každé straně poševního vchodu je vývod Bartholinových žláz, produkujících hlen. Je obklopena vazivem, stěny tvoří hladká svalovina. Sliznice p. žlázy neobsahuje. 2. zool. specifický pářící orgán samic živorodých savců; u samic jiných obratlovců chybí. Samice vačnatců mají vyvinuté dvě pochvy, samice ostatních savců pouze jedinou nepárovou p. Obdobný orgán je vytvořen i u samic žraloků. U ptáků se jako p. označuje koncová část vejcovodu, v níž se produkuje hlen a vypuzuje vejce. 3. anat. vagina p. šlachová, vagina synovialis tendinis, obal šlachy složený z vnitřního a zevního listu, mezi nimž je tekutina. Vyskytuje se v místech, kde je šlacha vystavena tlaku a tření; p. Schwannova, obal nervových vláken tvořený zvl. buňkami (Schwannovy buňky); p. myelinová, obal nervových vláken tvořený lamelami lipoproteinové substance. 4. bot. rozšířená dolní část listu (řapíku nebo čepele přisedlého listu) objímajícího lodyhu, např. u trav, bolševníku; volva mykologie zbytek plachetky v bázi třeně plodnic některých vyšších hub.
