plebejové
plebejové [lat.], někdy též plebejci (sg. plebejec) ve starověkém Římě patrně potomci přistěhovalců v raném období města. Součástí řím. národa bez přístupu k úřadům. V boji s patriciji opustili podle tradice třikrát Řím (tzv. secese lidu 494, 449 a 287 př.n.l.). Zrovnoprávěni tribunátem lidu (494 př.n.l.) a povýšení tributního sněmu na zákonodárný sbor (287 př.n.l.). Bohatí p. později splynuli s patriciji v nobilitu.
