plazmidy
plazmidy, plasmidy - a) pův. ozn. pro mimochromozomální genet. element bakteriální buňky; b) jakýkoliv genet. element přídatný k normálnímu genómu bakteriální buňky, který se množí buď nezávisle na bakteriálním chromozómu v cytoplazmě, nebo se po včlenění do bakteriálního chromozómu stane jeho součástí a množí se s ním (integrace). Integrovaný plazmid se dříve označoval jako epizom. Podle souč. znalostí všechny p. obsahují kruhovou dvouvláknitou DNA, která se v extrachromozomálním stavu množí samostatně a je předávána do dceřiné buňky. Bakteriální p. jsou klasifikovány do dvou hl. skupin: l. velké p. (samopřenosné), jež jsou přenášeny do druhé buňky po vzájemném kontaktu buněk; 2. malé p., (nepřenosné), jež mohou být do stavu přenosnosti aktivovány plazmidem první skupiny nebo přeneseny uměle transfekcí. - P. obsahují genet. informace pro rezistenci k antibiotikům, pro tvorbu toxinů (koliciny, enterotoxiny), metabolismus cukrů, produkci restrikčních a modifikačních enzymů, tumorigenezi rostlin ap., podle níž se dělí do deseti skupin. - V souč. době je podrobná znalost genet. struktury p., rozlišující v genómu úsek nutný pro množení p. a úsek DNA pro další funkce, používána k tzv. molek. klonování cizích DNA. Při molek. klonování je část nebo celý úsek plazmidové DNA, který není potřebný k rozmnožení plazmidu, nahrazen cizí DNA, jež se pak množí spolu s celým plazmidem. Tím lze připravit velká množství libovolné DNA pomnožením v bakteriální buňce.
