plasticita
plasticita [-ty-] 1. plastičnost, tvárlivost, tvárnost, poddajnost; výstižnost, výraznost; 2. tech. schopnost materiálu bez porušení kontinuity trvale uchovat deformace, vyvolané účinkem vnějších sil, popř. zvětšovat je vlivem plastického toku. K plastické deformaci dochází, překročí-li napětí od zatížení mez pružnosti; p. záleží na typu materiálu, jeho struktuře, čistotě i na podmínkách zatěžování, zejm. teplotě, rychlosti a změně zatížení i na tvaru a velikosti tělesa. V.t. pracovní diagram; 3. ekol . schopnost organismu přizpůsobovat se různým kombinacím působení všech podmínek a činitelů prostředí. Druhy s malou p. se označují jako stenoekní; jsou schopné existovat jen v úzkém rozsahu podmínek prostředí, často extrémních, čímž omezují kompetici druhů s podobnými nároky. Protikladem jsou druhy euryekní, které mají širokou p. a přizpůsobují se nejrůznějším životním podmínkám. V.t. potence; tolerance; valence.
