pláč
pláč, soubor psychogenně podmíněných fyziol. reakcí provázející subj. nepříznivě prožívané emocionální stavy (afekty, city, nálady); vnější projev (doprovod) hlubokého duševního pohnutí nelibého či libého charakteru, bolesti a intenzívně prožívaných emocí. P. jako soubor psychofyziol. procesů charakterizují pozorovatelné změny, jejichž vzájemný poměr je značně proměnlivý (slzení, stahy obličejových svalů, překrvení spojivky a kůže obličeje, nepravidelný dech, vzlykové zvuky, zalykání se). Důl. funkcí p. je snížení psychického napětí v rámci aktuálního psychického stavu.
