personifikace
personifikace, [-ny-] 1. zosobnění, zlidštění; intrapsychický proces umožňující oživování věcí, předmětů či abstraktních idejí neživé povahy na zákl. myšlenkového (fantazijního) přenosu typických znaků personifikovaných objektů na živé bytosti (osoby, persony); transformace atributů určité ideje (představy) z roviny neživotného (neosobního) do roviny životného (osobního). Z psychol. hlediska je p. imaginativní proces, jehož prostřednictvím získává víceméně neurčitá či nezřetelná představa vyhraněný charakter, jednoznačný význam a větší názornost v důsledku zdánlivé (uměle nabyté) životnosti.-Vnáb.amytol.jes p.spojena geneze antropomorfních bohů a démonických sil, v pozdějších dobách vázání personifikované představy k postavě božstva jako jeho přídomek (Athéna vítězná); 2. liter. druh metafory, jíž se věcem nebo abstraktním pojmům připisují lidské vlastnosti nebo jednání: Půlnoc jde po špičkách (J. Hora), O lásce šeptal tichý mech (K. H. Mácha).
