pasířství
pasířství, ve středověku řemeslo zpracovávající především neželezné kovy, ale později zejm. jejich slitiny - mosaz, tombak, pakfong, bronz - jednak technikami specificky pasířskými - lisování, lití, ražení, tepání (cizelování) - a jednak tech. charakteristickými i pro zpracování drahých kovů. Ve středověku vyráběli pasíři především pasy (odtud i jejich ozn.), k nimž se připevňovaly zbraně a měšce, nebo jen obepnutím zdobily oděv. Tyto pasy bývaly celokovové (z jednotlivých zdobných článků), nebo i z jiných materiálů, např. z kůže, sametu ap., které pasíři jen doplňovali ozdobnými tepanými prvky. Později rozšířilo p. sortiment svých výrobků o další předměty (nepravé šperky, knoflíky, sponky, kování, lustry). Mnohé z těchto výrobků bývají v poslední fázi zpracování galvanicky pokovovány (zlaceny, stříbřeny).
