půjčka
půjčka, práv. vztah zal. smlouvou o p., jíž se jedna strana (věřitel) zavazuje přenechat druhé straně (dlužníkovi) věci určené podle druhu (zejm. peníze), které přejdou do jeho vlastnictví, a dlužník se zavazuje po uplynutí sjednané doby vrátit věřiteli stejné množství věcí téhož druhu a jakosti. P. je buď bezúplatná (bezúročná), nebo za úplatu (úrok); je třeba ji odlišovat od výpůjčky a nájmu (u p. přechází na dlužníka vlastnické právo k věci). V bankovní terminologii se p. ozn. úvěr, poskytovaný zpravidla jednorázově. Rozlišuje se např. p. spotřební, hypotekární, státní, komunální, zahraniční.
