přírodovědecký materialismus
přírodovědecký materialismus [-iz-], forma mater. rozšířená ve filoz. v 18. a 19.st. a dosud doznívající v soudobé filoz. S úspěchem jednotlivých přír. věd měnil svou podobu; mech. a fyziol. mater., biologizující a kybernetická teorie podstaty psychiky a lidského vědomí. Jeho zásluha spočívá v úsilí o mater. pojetí přírody a ve snaze pochopit člověka v jednotě s přírodou (od níž se ho pokouší oddělit náb. a ideal. filozofie). Jeho nedostatky jsou v redukování vyššího na nižší, kvality na kvantitu, v nazíravosti, pasivitě, objektivismu a zejm. v neschopnosti pochopit specifičnost člověka, spol. a kultury.
