přírodní zákony
přírodní zákony, druh obj. zákonů, vyjadřujících podstatu jevů a procesů v přírodě; nejvyšší forma poznání přírody v dané hist. etapě. S ostatními zákony mají společnou zákl. charakteristiku nutných, obecných, relativně stabilních a opakujících se vztahů mezi jevy. - Idea svět. zákonitosti se rozvíjela zejm. v souvislosti ze zákonitostí přírodní. Termín ,,přírodní zákon" (lex naturae) se sice objevuje teprve v řím. filoz. l .st. př.n.l. (Lucretius), avšak myšlenka zákonité souvislosti a zákonitého pohybu světa vznikla již v iónské přír. filoz. jako reflexe o věcném řádu universa. Mater. myšlení a vývoj přír. věd zbavovaly představu p. z. vlivu teologie a prvků antropomorfismu. Při ztotožnění přírody s objektivní realitou, jsou všechny zákony kromě zákonů myšlení zákony přír. Zpravidla se však p. z. rozumí jen zákony, které se vztahují k fyz. chem. a organickým formám pohybu hmoty (zákony neživé a živé přírody). Pro mech. mater. splývaly p. z. se zákonitostmi mech. a zákon sám s příčinným vztahem. Na dualismu p. z. a jedinečnosti přír. jevů založili novokantovci svoje rozdělování věd na nomotetické (hledající obecné zákony) a idiografické (postihující jedinečnost), což popíralo poznatelnost spol. skutečnosti a vědeckost spol. věd. Někteří stoupenci novokantovství a intuicionismu považují p. z. za ,,nahodilé". Rozdíl mezi p. z. a zákonitostmi spol. vývoje nespocívá ve znacích obecnosti, nutnosti a podstatnosti, ale ve zprostředkování spol. zákonitosti cinnosti lidí. P. z. mají různý stupeň obecnosti a různé oblasti svého působení. Zákonitosti nižších forem materiálního pohybu platí i pro formy vyšší, avšak vyšší zákonitost, např. biol. není na nižší převoditelná. Poznaný p. z. nabývá podoby věd. zákona, který je formulován na zákl. pozorovatelných faktů a věd. experimentů, avšak i s přihlédnutím k jiným souvislostem teor. myšlení a dalším platným zákonům. Mezi p. z. mají zvl. význ. ty fyz. zákony, jež vyjadřují na úrovni přír. vědy nestvořitelnost a nezničitelnost hmoty a pohybu; označují se jako zákony zachování. Mezi p. z. náleží i speciální zákony jednotlivých přír. věd; ty se opírají o zákl. zákony každé přír. vědy; p. z. se rozumí především vyjádření hl. zákonitostí přírody. Vedle zákonů zachování je jejich typickým příkladem periodická soustava prvků formulovaná D. I. Mendělejevem, vývojové zákony biol., geol. a astrofyziky.
