osvětlování
osvětlování 1. přivádění světla na dané místo k dosažení požadované intenzity osvětlení. Zabývá se jím osvětlovací tech., jejímž úkolem je mj. zjistit nejvhodnější podmínky pro vidění. Podle zdroje světla se rozeznává: a) o. přír., zpravidla jde o rozptýlené světlo oblohy (ozáření přímými paprsky slunečními se nazývá oslunění); u budov se užívá o. boční (okny ve stěnách), horní (zasklenými stropy, světlíky) a kombinované; b) o. umělé, prováděné světelnými zdroji teplými (plamenem svíčky, plamenem plynu nebo petroleje, el. žárovkou, el. obloukem) a studenými (el. výbojem ve zředěných parách a plynech - výbojkou nebo fluorescencí - zářivkou). Nyní se užívají převážně světelné zdroje el. Podle povahy práce konané v osvětlovaném prostoru se volí svítidla pro o. přímá, převážně přímá, smíšená, převážně nepřímá a zcela nepřímá (osvětlení je téměř bez stínů, ale méně hospodárné); 2. fot . použití vhodných reálných a umělých světelných zdrojů s různými doplňky, prostorově účelně rozmístěných v ateliéru nebo exteriéru pro dosažení požadovaných světelných podmínek na snímané scéně. Z tech. hlediska je nutné dosáhnout expozičního osvětlení, které zaručuje správné naexponování fot. materiálu.
