osoba mluvnická
osoba mluvnická, jaz . gramatická kategorie sloves, základ dělení slovesných tvarů na určité (vyjadřující o. m.) a neurčité. V indoevr. jaz. rozlišována trojí osoba v sg., pl. a duálu : a) osoba mluvící (l. osoba; já-my), b) osoba, s kterou se mluví (2. osoba; ty-vy) - obě zúčastněné na řečovém aktu, vzájemně protikladné; c) osoba, věc atd., o níž se mluví (3. osoba; on-oni). 3. osoba se na řečovém aktu nepodílí a postrádá protikladnost; její tvary užívány též neosobně v jednočlenných větách a pasívu (prší; nemohlo se pracovat ).
