osa obecně
osa 1. fyz. a tech. přímka, vzhledem k níž se určují geom. nebo fyz. vztahy bodů, ploch či těles; o. volná , o. otáčení tuhého tělesa procházející jeho hmotným středem; centrální o. silové soustavy, přímka, na které leží výsledné vektory síly a momentu při nahrazení obecné prostorové soustavy sil a momentů výslednou silou a momentovým vektorem s ní rovnoběžným; o. plování , svislá přímka, na níž leží těžiště plovoucího tělesa a působiště vztlakové síly (metacentrum); o. optická , spojnice středů křivosti jednotlivých prvků opt. soustavv; též směr v dvojlomném krystalu, v němž nenastává dvojlom; o. krystalová viz osní kříž krystalografický; v.t. hřídel; náprava; 2. bot . nesprávné ozn. pro stonek rostlin.
