originalita
originalita [lat.], původnost, jedinečnost, ojedinělost, svéráznost; originální je vše, co je neotřelé, nové původní. - V psychol. smyslu schopnost jedince vytvářet nové hodnoty, přesahující svou formou i obsahem rámec konvence či běžnosti (klišé); jeden ze zákl. ukazatelů kreativity (tvořivosti) člověka. - V umění původnost a nezaměnitelnost um. výkonu lit., hud., výtv. a jiného um. díla. Zakládá se na zdařilé syntéze objevu nových předmětů, nových stránek skutečnosti s osobitým způsobem vidění a ztvárnění látky světa. Závisí v prvé řadě na "zvláštnostech věci samé" (Hegel), ale též na individualitě autora. Umělecky původní dílo proto předpokládá "prostor pro individuální iniciativu" (Lenin); o. spoluvytváří um. hodnotu díla. Jako vědomý a programový požadavek se o. uplatňuje teprve od renesance. O. má i důležité právní aspekty v ochraně autorství a odlišování originálů a padělků.
