organická chemie
organická chemie, a) pův. chemie látek vytvářených živými organismy; toto vymezení vyvráceno 1828 syntézou močoviny; b) nyní vědní obor chemie zabývající se org. sloučeninami, tj. látkami, v jejichž molek. je vázán uhlík (s výjimkou několika jeho nejjednodušších slouč.), jejich získáváním, izolací z přír. látek, strukturou, průběhem jejich reakcí, syntézou a možností umělé přípravy. Uhlík, tvořící v org. slouč. od dvou atomů do mnoha tisíc řetězce i kruhy různé délky i tvaru, spolu s dalšími prvky (O, N, S, P) vytváří základ nesmírně pestré a početné skupiny org. látek (dnes známo přes 7 mil.), které jsou podstatou živých organismů, popř. jsou uměle vytvořeny. Z o. ch. se postupně vydělila např. bioch., makromolek. chemie, bioorg. chemie. O. ch. je základem rozsáhlého chem. prům., např. pohonných látek, plastických hmot, chem. vláken, agrochemikálií, barviv, léčiv, výbušin. Materiálovými zdroji jsou převážně zemní plyn, ropa, uhlí, biomasa.
