oratorium
oratorium [lat.] rozsáhlé vokálně instrumentální dílo; vzniklo souběžně s operou na přelomu 16. a 17.st. V o. převažuje vyprávění a lyrická meditace nad dram. dějem a absence scénické akce. Autoři o. E. de Cavalieri, G. Carissimi, H. Schütz, J. S. Bach, B. Martinů; ve výtv.um. oratoř - oddělený nebo uzavřený prostor v kostele s vlastním vstupem, do interiéru otevřený arkádou.
