oppidum
oppidum, lat. název pro město; v archeol. se užívá pro velká keltská opevněná sídliště (murus gallicus) na strategických polohách s doklady výr., obch., správy a kultu; na některých doloženo mincovnictví. Málokteré o. bylo dostatečně prozkoumáno, protože mívá několik desítek ha. O. budována až od pol. 2.st. př.n.l., asi i z důvodů obranných. Zanikají na konci starého letopočtu pod náporem Říma (záp. Evropa) nebo Germánů (na S od Dunaje). V ČR některá o. sledují tok Vltavy (Závist, Hrazany, Třísov), jsou i na Moravě (Staré Hradisko, Hostýn), odchylnější jsou sl. objekty (Plavecké Podhradie, Bratislava, Zemplín).
