olovo
olovo, plumbum, Pb, chem. prvek IV. B skup. periodické soustavy; at. číslo 82, relat. at. hm. 207,2, modrobílý měkký tažný kov, t. t. 327 °C, t. v. 1 750 °C. Na vzduchu se pokrývá vrstvou oxidu. V kys. sírové a chlorovodíkové se o. nerozpouští, reaguje však snadno s kys. dusičnou. O. je známo od pravěku. Vyrábí se nejčastěji z galenitu. Používá se např. k výr. akumulátorů, el. kabelů, trubek a chem. zařízení a ve slitinách (pájky, liteřina, ložiskové kovy, broky). O. se rovněž používá jako materiál ochranných krytů proti ionizujícímu záření. Ve slouč. má oxidační číslo H, IV. Slouč. o. např.: oxid olovičitý PbO2. V.t. minium, oxidace.
