oktáva
oktáva [lat.], 1. hud. a) v diatonické stupnici vzdálenost (interval) mezi prvním a osmým stupněm. Tón o o. vyšší má dvakrát vyšší kmitočet než základní tón, má však tutéž tónovou kvalitu, takže melodie zdvojená jedním nebo více oktávovými tóny se vnímá jen jako zesílená melodie a ne jako dvojhlas nebo vícehlas; b) řada osmi tónů s diatonickým uspořádáním uvnitř oktávového intervalu. Tónová soustava evr. hudby používá osm o.: subkontra, kontra, velká, malá, jednočárkovaná až čtyřčárkovaná. Značí se C2, C1, C, c, c1 . . . . . c4; 2. liter. viz stance.
