odboj Čechů a Slováků za první světové války
odboj Čechů a Slováků za první světové války, boj. č. a sl. národa proti rak.-uh. nadvládě, za národní svébytnost a vlastní samostatný stát v době 1.svět. války. Rozvíjel se od 1914 jak na domácí půdě (domácí odboj), tak na území dohodových mocností nebo států neutrálních (zahr. odboj). Zprvu byl charakterizován spontánní nekoordinovanou aktivitou jednotlivých polit. osobností a skupin i živelnými demonstracemi protirak. odporu, postupně však získával pevný polit. program a organizační bázi. Uvnitř odboje se střetávaly různé polit. plány a koncepce; postupně se zde prosadila polit. hegemonie zahr. odbojového centra, během 1918 však stoupl význam aktivity domácího, který se formoval již od prvních týdnů války. Vedle spontánních projevů antimilitaristických nálad a prosrbských a proruských sympatií docházelo také k názorovému přeskupování v táboře č. polit. stran. Č. politika se od zač. 1915 diferencovala na část spolupracující se zahr. odbojem a vystupující s programem rozbití Rakousko-Uherska (tzv. Maffie), dále na skupinu sledující program federalizace rak.-uh. monarchie a obnovení č. státu v jejím rámci a konečně na oportunistický prorak. směr. Domácí odboj se rozvíjel v č. zemích až do jara 1917 v rámci organizované aktivity jednotlivých polit. skupin i živelně, v ovzduší stupňující se perzekuce (zejm. po přechodu č. pluků do rus. zajetí v dubnu až červnu 1915), útoků rak. Němců proti č. organizacím a politikům a germanizačních tendencí v Předlitavsku. Tvrdými zásahy uh. vlády byl postižen též sl. domácí odboj. Když na jaře 1917 polevila (pod dojmem únorové revoluce v Rusku) v Předlitavsku perzekuce a byla svolána říšská rada, vystoupila 30. 5. 1917 většina č. poslanců s prohlášením, vyzývajícím k přetvoření Rakousko-Uherska ve spolkový stát, v jehož rámci by se ustavil i č. stát v hist. hranicích - rozšířený ještě o území Slovenska. Pod vlivem VŘSR zesílilo na přelomu 1917-18 organizované stávkové hnutí (masová stávka v lednu 1918). Nespokojenost vzrůstala i mezi mužstvem v armádě a vyústila v několika vzpourách (boka Kotorská, Rumburk, Kragujevac). Pod dojmem porážek ústředních mocností na frontách, prohlubujícího se vnitřního rozkladu rak.-uh. monarchie přijala většina č. i sl. politiků program zcela nezávislého čs. státu mimo rámec monarchie. 6. 1. 1918 proklamovali č. poslanci právo č. a sl. národa na sebeurčení (Tříkrálová deklarace). 13. 7. 1918 vytvořen Nár. výbor čs. jako nejvyšší orgán domácího odboje v Čechách; jeho protějškem na Slovensku se v říjnu 1918 stala Sl. nár. rada. Social. strany v září 1918 vytvořily koordinační orgán v Social. radě, jejíž nejvýzn. akcí bylo vyhlášení gen. stávky 14. 10. 1918, spojené v řadě míst s pokusy o proklamaci social. rep. - Hl. představitelé domácího odboje: K. Kramář, A. Rašín, A. Švehla, P. Sámal, F. Sís, V. J. Klofáč, F. Soukup, G.Habrman, J. Stříbrný, V. Šrobár, z osobností kultury V. Dyk, J. Kvapil, J. S. Machar, J. Herben. Zahraniční odboj se rozvíjel nejprve živelně; mezi č. a sl. vystěhovalci v dohodových a neutrálních státech (Rusko, Francie, USA) se od vypuknutí války projevovaly snahy vystoupit voj. i polit. proti rak.-uh. monarchií s programem vytvoření samostatného č., resp. čs. státu. Ve Francii se v srpnu 1914 utvořila v rámci cizinecké legie čs. setnina Nazdar, v Rusku byla v tutéž dobu zorganizována Ceská družina. Polit. centry se staly Svaz čs. spolků na Rusi, České nár. sdružení a Sl. liga v USA. 1915 zesílily tendence k vytvoření vrcholného řídícího orgánu zahr. odboje; hl. představitelem těchto snah byl T. G. Masaryk, jenž se opíral o své spolupracovníky v zahr. (E. Beneš, M. R. Štefánik, J. Dürich, L. Sychrava) i doma (tzv. Maffie). V únoru 1916 byla v Paříži ustavena Nár. rada čs. jako hlavní centrum zahr. odboje, orientované na Francii, Velkou Británii a USA; po únorové rev. 1917 v Rusku se autoritě Nár. rady čs. podřídil i Svaz čs. spolků na Rusi. V květnu 1917 zřízeny čs. voj. jed. - legie v Rusku, na přelomu 1917-18 ve Francii a v dubnu 1918 v Itálii (v.t. legie československé). 30. 5. 1918 se zástupci amer. Čechů a Slováků vyslovili pro spojení č. zemí se Slovenskem a vytvoření společného státu Čechů a Slováků (Pittsburská dohoda). Vývoj mez. situace po VŘSR vytvořil obj. podmínky pro úspěch čs. zahr. odboje v táboře dohodových velmocí. V červnu-září 1918 uznaly dohodové mocnosti Nár. radu čs. za reprezentantku budoucího čs. státu a čs. jednotky za spojeneckou armádu. 14. 10. 1918 Nár. rada čs. přetvořena v prozatímní vládu a koncem října vstoupila v jednání se zástupci Nár. výboru čs. 18. 10. 1918 uveřejnil T. G. Masaryk ve Washingtonu slavnostní prohlášení čs. nezávislosti (Washingtonská deklarace). Zádost rak.-uherské vlády o separátní mír s Dohodou se stala podnětem ke spontánnímu vyhlášení čs. státu 28. 10. 1918 v Praze a 30. 10. 1918 v Martině (Martinská deklarace) a k převzetí moci Národním výborem čs. Tento akt postavil rak.-uherskou vládu i mocnosti Dohody před hotovou věc a měl význ. důsledky pro mez. uznání čs. státu. V tutéž dobu došlo při jednání mezí zástupci Nár. rady čs. a Nár. výboru čs. v Zenevě k dohodě o rep. formě nového státu. - Odboj Čechů a Slováků za 1.svět. války byl vyústěním nár. osvob. zápasu obou národů, započatého v 19.st. a završeného vznikem samostatne ČSR.
