obvod v pevné fázi
obvod v pevné fázi, fyz. realizace určitého množství obvodových prvků neoddělitelně spojených na povrchu nebo v objemu tělesa z polovodičového materiálu (křemíku) k dosažení funkce elektronického obvodu. Předností o. v p. f. je zvýšení spolehlivosti, snížení výr. nákladů, zmenšení hm. a objemu obvodu a zařízení (hustota prvků až 105 na l cm3 křemíkové destičky), snížení spotřeby el. energie. Zavedení o. v p. f. znamená celk. zvýšení tech. úrovně v konstrukci obvodů celých zařízení. V.t. integrované obvody; mikroelektronika.
