obranné mechanismy
obranné mechanismy, defenzívní mechanismy - různé typy psychických reakcí, jimiž se S. Freud a jeho žáci (zejm. A. Freudová, 1895-1982) snažili popsat způsoby obrany biopsychické integrity osobnosti v situacích ohrožení a konfliktu. Pojetí o. m. se v různých psychol. školách (freudismus, neofreudismus, ostatní hlubinné směry, behaviorismus) značně liší. V pův. pojetí ozn. psychických postojů, chránících svou dynamikou osobnost jedince před destruktivitou pudových a silně afektivních hnutí; svébytná složka osobnosti promítající se do sféry prožívání prostřednictvím procesů, udržujících duševní rovnováhu člověka psychickou minimalizací hlubinně determinovaných ,,hrozeb" a umožňujících lepší kontrolu, usměrňování a odreagování vnitřních, často vzájemně konfliktních psychických sil; součást (resp. synonymum) jáských mechanismů. O. m., jejichž hl. funkcí je zachovat celistvost (konzistenci) ,,já" v rovině sebeprožívání, mohou být uvedeny do chodu působením úzkosti vznikající pod tlakem pudových nároků, působením úzkosti vznikající pod tlakem ,,špatného svědomí" (obrany proti morálním hrozbám souvisejícím s pocitem viny a výčitkami svědomí) nebo působením tlaku reálně existujících hrozeb týkajících se integrity osobnosti jedince. Ve svých důsledcích chrání o. m. člověka před neurotickými (resp. psychotickými) příznaky, jež jsou projevem selhání či špatné funkce o. m. Psychol. rozlišuje deset hl. o. m., bránících rozvoji zákl. destruktivně afektivních procesů (úzkost, strach, hnus, odpor, stud a pocit viny): regres i (návrat k vývojově starším formám psychického projevu, např. náhrada slov pláčem v průběhu sociální komunikace), vytěsnění (odsun nepříjemných psychických obsahů mimo dosah vědomí), izolaci (oddělení psychického obsahu od jeho citového doprovodu), proj ekci (neuvědomované promítání psychických obsahů do vnějších objektů nebo tzv. projektivních artefaktů, jako např. snů, řeči, výtvorů), i ntroj ekci (proces protikladný projekci, jímž si jedinec přisuzuje vlastnosti, které mu evidentně scházejí), popření (kategorická negace evidentních psychických obsahů, např. ve vyjádření typu ,,nikdy jsem nezalhal"), subli m aci (přenesení pudových požadavků do spol. přijatelných forem), ob ráce n í proti s obě (nasměrování libidinózních pohnutek proti vlastnímu ,,já", typické pro uvolnění agresivity; extrémním případem je sebevražda), o dči n ě n í (setrvalý sklon odčinit ,,zlé", manifestovaný jako ekvivalent činů motivovaných snahou po nápravě eticky nesprávného jednání různými způsoby) a tzv. reakční útvar či re akti vn í fo rm aci (obrana spočívající ve vytvoření činnostního protikladu k pův. pudovému impulsu; například proti puzení být nečistý lze vybudovat sklon k úzkostnému a přehnanému dodržování čistoty).
