obrana obecně
obrana, 1. psychol. a psychiatrie viz obranné mechanismy; 2. etologie přizpůsobení vzhledu a chování živoč., zvyšující jejich naději na přežití při setkání s dravcem (predátorem). Rozlišuje se o. pasívní a aktivní. K pasívní o. patří: a) různé tvarové nebo barevné znaky přizpůsobující vzhled kořisti prostředí a činící ji nenápadnou (krypse); např. housenka napodobuje suchou větvičku; b) narušení kontur těla nápadnými vzory, takže živočich splývá s členitým prostředím; např. vertikální pruhování zebry; c) výstražné (aposematické) zbarvení živočichů nepoživatelných, jedovatých nebo páchnoucích; různé druhy někdy používají stejné výstražné vzory (Müllerovy mimikry); např. žlutočerné pruhování vos a sršně; d) napodobování výstražného zbarvení nebezpečného modelového druhu živočichy neškodnými (Batesovy mimikry); např. pestřenky napodobují vosy. K aktivní o. patří : a) používání různých obranných a odpudivých sekretů a jedů z jedových orgánů většinou ve spojení s výhružným postojem a zbarvením; b) nečekané odhalování nápadných vzorů, které ohroženému živočichu poskytuje možnost úniku v momentu překvapení predátora; např. odhalení oka na zadních křídlech lišaje pavího oka; c) útěk, překročí-li predátor určitou útěkovou vzdálenost. V.t. mimikry; obranné chování; 3. voj. druh bojové činnosti vedený vojsky s cílem odrazit útok nepřítele, který je v převaze, způsobit mu značné ztráty, udržet důležité prostory a tím vytvořit výhodné podmínky pro přechod do útoku. O. umožňuje získat čas, šetřit síly a prostředky na jedněch směrech k přechodu do útoku na jiných směrech. Do o. lze přejít jak v přímém dotyku s nepřítelem, tak mimo dotyk s ním; 4. sport a) činnost mající za úkol odvrátit útok soupeře. V.t. obranný systém; b) v kolektivních hrách obranná řada (sestava, formace) hráčů - obránců; c) v šachu defenzívní způsob části hry sledující pohyb určitých figur podle ustálených pravidel (sicilská obrana).
