obecná teorie relativity
obecná teorie relativity, moderní obecná fyz. teorie prostoru, času a gravitace, vytvořená v letech 1911-1916. A. Einsteinem. Vychází ze dvou zákl. principů: principu relativity a principu ekvivalence setrvačné a gravitační hm. O. t. r. podstatně revíduje klas. názory na prostor a čas, které chápe jako neoddělitelné projevy existence hmoty. V o. t. r. jsou materiální tělesa zdrojem gravitačního pole, které určuje metriku prostoročasu, a ta naopak zpětně ovlivňuje stav a pohyb těles. Prostoročas má v přítomnosti gravitačního pole neeuklidovskou metriku. Zákl. o. t. r. jsou Einsteinovy tenzorové a nelineární gravitační rovnice. V důsledku jejich nelinearity neplatí v o. t. r. princip superpozice. Tyto rovnice byly pro svou složitost dosud vyřešeny jen v některých modelových případech. Některé efekty předvídané o. t. r. byly experimentálně ověřeny: posuv perihélia Merkuru, odchylování světla v gravitačním poli a rudý posuv spektrálních čar v gravitačním poli. Zatím nebyla prokázána hypotéza o existenci gravitačních vln. O. t. r. má velký význam pro astrofyziku, kosmologii a kosmogonii. Je vyšší formou poznání struktury hmoty, prostoru a času a vývoje hmoty v kosm. měřítku. Podstatnou měrou přispívá k řešení otázky popisu a výkladu vzniku a chování vesmíru. V souč. se zkoumá problematika možných souvislostí mezi dvěma nejmodernějšími partiemi fyziky: o. t. r. a kvantovou teorií.
