nula
nula [lat.], zn. 0 v mat. neutrální prvek při sčítání, tj. platí a + 0 = a pro každé číslo a; b) jedna z číslic desítkové (nebo jiné poziční) soustavy; 2. výpočetní tech. v bitovém paměťovém obvodu dohodnutý stav paměti označující jeden ze dvou možných (log. 0 nebo 1).
