nouzová opatření
nouzová opatření, Notverordnungen opatření a zákony vydávané vládou státu bez souhlasu parlamentu a na základě pravomoci zakotvené v ústavě. Byl charakteristický zejm. pro krizové situace v Německu za výmarské rep. Podle článku 48 výmarské ústavy mohl říšský prez. v případě potřeby vyřadit říšský sněm a vydávat nařízení k "obnově ohroženého pořádku a bezpečnosti", vyhlásit výjimečný stav a předat výkonnou moc armádě. Pokud říšský sněm žádal zrušení nouzových opatření, mohl být podle článku 25 ústavy prezidentem rozpuštěn. Poprvé n. o. použita na podzim 1923, v období svět. hosp. krize bylo těchto pravomocí prez. zneužíváno ve zvýšené míře k prosazení zákonů odmítnutých sněmem. Těmito prostředky a systémem prezidiálních kabinetů H. Brüninga, F. Papena a K. Schleichera (opírajících se o důvěru prez. a ne o většinu ve sněmu) byl připravován přechod k otevřené diktatuře v Německu. N. o. převládala nad řádně schválenými zákony od 1931 a jejich prostřednictvím byla prováděna protikrizová politika zhoršující sociální postavení pracujících. K úplnému zrušení dem. práv a k faktické legalizaci nacist. diktatury došlo nouzovým nařízením prez. Hindenburga v únoru 1933 a zmocňovacím zákonem z března 1933.
