nosník
nosník 1. stav . prvek stav. konstrukce namáhaný obvykle ohybem. Má tvar prutu, tj. tělesa, jehož délkový rozměr převládá nad oběma ostatními. N. se ukládá na podpory. N. s jedinou podporou, do které je vetknut, se nazývá konzola. N. se dvěma podporami se nazývá prostý n.; je-li prodloužen přes podpory, je n. s přečnívajícími konci. N. obloukový má osu zakřivenou. N. lomený má osu lomenou a nazývá se rám. N. o více podporách se nazývá spojitý n., vzdálenosti mezi jednotlivými podporami tvoří pole spojitého n. Uložení po celé délce má n. na pružném podkladu. Podle použitého materiálu jsou např. n. ocelové, železobetonové a dřevěné; podle uspořádání pak plnostěnné, příhradové, duté; podle spojování jsou kovové n. nýtované, šroubované, svařované; dřevěné n. šroubované, sbíjené nebo lepené. V.t. oblouk; příhradová konstrukce; 2. let . nosná část nosníkového křídla nebo ocasní plochy. Rozeznává se n. hl. (je opatřen nejméně dvěma závěsy a přenáší ohybový moment po celé své délce) a n. pomocný (nosná podélná část dvou- nebo mnohonosníkového křídla opatřeného zpravidla jedním závěsem).
