norská hudba
norská hudba, zmínky o staré n. h. se dochovaly v památkách staroseverské liter. V lid. hudbě se uplatnily zvl. harfa, jednostrunný drnkací nástroj zvaný langleik a obdoba houslí hardingfele. Mezi písňovými žánry převládaly zvl. písně hrdinské, duchovní, pastýřské, žertovné a ukolébavky. Umělá n. h. se rozvíjela od 2.pol. 18. a zač.19.st. V období personální unie se Švédskem 1814-1905 se projevil zájem sběratelů a skladatelů o nor. lid. píseň; ze skladatelů použil nár. písně poprvé W. Thrane (1790-1828). V letech 1850 až 1860 se začala formovat nár. hud. škola (H. Kjerulf, O. Bull, 1810-1880, R. Nordraak). Její činnost připravila půdu pro největšího nor. skladatele E. H. Griega a jeho následovníky J. S. Svendsena a Ch. Sindinga. Zakladatelským zjevem moderní n. h. byl F. Valen (1887-1952). Střediskem současné n. h. je Oslo (Norská opera, otevřená 1958, konzervatoř, zal. 1883, symf. orch., hud. spolky) a Bergen (konzervatoř, zal. 1905, orch.), ze skladatelů vynikli např. K. Egge a K. Nystedt. 1950 vznikla skupina skladatelů avantgardistů (A. Nordheim, A. Janson, *1937). Od 1953 každoročně probíhají nár. hud. festivaly.
