normativismus právní
normativismus právní [-tyviz-, lat.], jeden z hl. směrů práv. teorie 20.st., omezující úkol práv. vědy na "ryzí" nauku o normách, zkoumající sféru toho, "co býti má", bez zřetele ke spol.ekon. realitě. Byl rozpracován rak. právníkem H. Kelsenem a jeho školou "čisté nauky právní", jejíž stoupenci měli největší vliv v období mezi dvěma svět. válkami v různých evr. zemích (u nás tzv. brněnská škola - F. Weyr, J. Kallab, Z. Neubauer). N. p. se opíral o novokantovský dualismus v oblasti norem a sféry reálného bytí.
