nika obecně
nika [ny-, it.] 1. arch. výklenek v síle zdi, uzavřený v horní části zpravidla konchou a často architektonicky rámovaný edikulou; rozměrná n. se nazývá exedra; v příbytcích např. bytech může být nikou, tj. výklenkem i malý prostor ve zdivu apod.; 2. ekol. začlenění organismu do struktury a funkce ekosystému jako výsledek jeho morfologických, fyziol. a etologických adaptací. Obrazně "zaměstnání" organismu ve funkci živé přírody. Tutéž n. nemohou zaujímat v ekosystému ani dva druhy; vždy jeden z nich vytěsní druhý druh. V.t. kompetice.
