nikl
nikl [ny-, švéd.< lat. Nicolaus], niccolum, Ni, chem. prvek VIII. skupiny periodické soustavy; at. číslo 28, relat. at. hm. 58,69, stříbrobílý, lesklý, tažný, feromagn. kov na vzduchu stálý (v jemné práškové formě je pyroforní), t.t. l 452 °C, t.v. 2 840 °C; objeven 1754. V přírodě se vyskytuje hl. vázán na síru (millerit NiS), arsen (nikelin NiAs) a antimon (breithauptit NiSb). Používá se např. k výr. slitin (pakfong, alpaka, konstantan), jako katalyzátor. Ve slouč. má nejčastěji oxidační číslo II. - Slouč. n. např.: oxid nikelnatý NiO se používá jako zelený pigment v keramickém prům.; podvojná sůl síran nikelnato-amonný (NH4)2SO4.NiSO4.6H2O se používá ke galvanickému niklování. Vyšší hydráty nikelnatých solí a jejich vodné roztoky jsou zelené.
