nepřímý důkaz
nepřímý důkaz 1. lat. reductio ad absurdum - log . typ úsudku, při kterém se vychází z předpokladu, že dané tvrzení T je nepravdivé, a dedukcí se z non T odvodí důsledky. Jsou-li nepravdivé, lze usoudit, že T je pravdivé; 2. právo indicie - skutečnost, která sama o sobě nestačí k tomu, aby mohl být učiněn závěr o existenci toho, co se má dokázat; dokazuje však skutečnost jinou, z níž lze dále dokázat skutečnost, o kterou v řízení jde (např. otisky prstů na vražedné zbrani jsou n. d.; dokazují jen to, že určitá osoba měla někdy zbraň v ruce, nikoliv to, že s ní spáchala vraždu). N. d. kladné umožňují zjištění určité skutečnosti, n. d. záporné její existenci vylučují. N. d. mohou být co do hodnověrnosti stejně spolehlivé jako důkazy přímé, pouze dokazování je obtížnější.
