neoabsolutismus
neoabsolutismus [-tyz-], polit. systém v habsburské monarchii 1851-59, jehož principy byly formulovány v tzv. Zásadách organického řízení státu z 31. 12. 1851 (silvestrovských patentech). Tento systém prakticky vylučoval účast veř. na utváření polit. života, který plně podřizoval byrokratickému aparátu v čele s min. vnitra A. Bachem; v hosp. oblasti však uskutečňoval značně liberální politiku. N. byl otřesen válečnou porážkou habsburské monarchie v Itálii 1859; postupně likvidován ústavními reformami 60. let 19. století.
