negativismus
negativismus [-tyviz-, lat.] 1. psychol. a) reakce člověka charakterizované vzdorem a odporem vůči přání, pokynu nebo příkazu někoho jiného; b) postoj, tendence či návyk odporovat všem přáním, požadavkům a příkazům, které se člověka dotýkají. N. je častým jevem u dětí kolem 3. roku věku (tzv. období vzdoru) nebo v pubertě. Má různé formy (od pasívního odporu, nehybnosti a nečinnosti až po zlostné výbuchy nebo útěkové reakce) i motivační nuance. Běžný je n. u psychicky retardovaných (opožděných, zbrzděných) jedinců, resp. u některých neurotiků a psychotiků. Zvl. formami n. je elektivní mutismus (mluvní n. projevující se omezením mluvního styku s některými osobami), anorexie (nechutenství), zadržování moče či stolice a podobně; 2. psychiatrie porucha jednání charakterizovaná odmítáním nemocného splnit příkaz (pasívní n.) nebo reagováním zcela opačným (akt. negativismus).
