naturalismus filozofie
naturalismus, [lat.] filoz. koncepce, považující přírodu za univerzální a jediný princip výkladu všech jevů, vylučující vše "nadpřirozené" i "nadpřírodní". Příroda je chápána buďto v duchu živelného, mechanického, přírodovědeckého, či vulgárního materialismu, nebo se jí idealisticky připisuje duše (panpsychismus) nebo duch (panteismus). N. v etice odvozuje morálku z přír. principů (kosmos, organismus, biopsychické vlastnosti člověka), redukuje základ morálky na slast (hédonismus) či užitek (utilitarismus). V sociol. se n. snaží vysvětlit spol. život ze zeměpisného prostředí, z biol., zvl. rasových vlastností lidí. Relativně pokrokovou úlohu sehrál n. v evr. osvícenství 17. a 18.st., jež proti teol. názorům stavělo lidskou přirozenost, přirozené právo ap.
