nakladač
nakladač 1. dop. stroj nebo zařízení pro nabírání a svislé přemísťování různých materiálů, zpravidla na dop. prostředky. N. s plynulým prac. cyklem nakládají materiál plynulým tokem. Jejich hl. částí je dopravník s předřazeným nabíracím ústrojím. N. s přerušovaným prac. cyklem nakládají v dávkách. Mají nakládací rameno (výložník) s různými typy nabíracích orgánů vzájemně zaměnitelných. Dají se použít i na rozpojování méně soudržných vrstev materiálů. V.t. důlní nakladač; 2. polygr. u archových tiskových a některých knihařských strojů mech. zařízení, kterým se automaticky vkládá do stroje papír nebo potištěné složky papíru. Umožnily zvýšit výkony proti dřívějšímu ručnímu nakládání. N. archů u tiskových strojů mohou být opatřeny třecími kladkami nebo savkami či jsou kombinované (mech. a pneumatické). Knihařské stroje mají četné druhy n., např.prosnášecí drátovky, proniťovky.
