náušnice
náušnice, ozdoba krášlící ucho; upevněna většinou prostrčením držátka dírkou v ušním lalůčku nebo ovinutím řetízku kolem ušního boltce, v souč. době zachycována hl. pomocí skřipce (klipsy). Zhotovována většinou z drahých kovů. Nejst. typy n. mají tvar prostých kroužků (n. královny Subad v Uru, Mezopotámie); tvarově obohatili n. Asyřané (n. hl. pro muže tvaru hrotu kopí, lopatek, růžice, kotoučů); v Egyptě užívány n. od 18.dynastie ve tvaru kotoučů a knoflíků; v Řecku a v době helénismu vyráběny n. s figurální výzdobou (ženské a lví hlavy, figurky zavěšené na kotoučích); Římané nosili kruhovité kotouče, zdobené prolamovaným ornamentem a kameny; v záp. Evropě se rozvíjela ve větším měřítku obliba n. a jejich tvarové bohatství až od 17.století, kdy začíná móda složitého závěsu s drahokamy; rozmanitých tvarů dosáhly n. zejm. na dvoře Ludvíka XIV. a v období rokoka (typ girandoles se třemi drobnými závěsky, posázenými drahokamy; typ pendeloques s dlouhým slzovitým nebo hvězdovitým kyvadélkem; typ briolets s pohyblivě zavěšenými broušenými kameny). V empíru se nosily zejména n. typu závěsu s kapkovitou perlou, broušeným polodrahokamem nebo kamejí; v 3.čtvrtině 19.st. a v období druhého rokoka n. složené z několika na sebe zavěšených článků nebo n. z dutého zlata proplétaného do uzlů s provlékanými úponky, lístky a kvítky. Od zač. 20.st. jsou v oblibě n. malých rozměrů většinou se solitérními kameny.
