národnost
národnost, hist. vzniklá forma jazykové, územní, hosp. a kult. pospolitosti (následovala po kmenu a předcházela národu). Vzniká na přechodu od prvobytné spol. ke společenskému uspořádání, ve kterém jsou pokrevní svazky nahrazovány svazky pokrevními. Dochází ke splývání kmenů ve vyšší etnické jednotky, nahrazováním kmenových jaz. jedním společným jazykem (přičemž kmenové jaz. klesají na úroveň dialektů nebo zanikají). Každá n. má své společné pojmenování a v jejím středu vznikají prvky společné kultury. N. je typická pro řád otrokářský (např. staroeg. a starořec. n.) a feud. (např. staroč. n.). Na zákl. rozvoje obchodních, řemeslných ap. vztahů se národnosti přeměňují v národy. U n. v bývalých koloniích se tento proces opožďuje. Malé n. se mohou slučovat ve větší n. nebo v národy.
