národní obrození české a slovenské I.
národní obrození české a slovenské I., (v.t. národní obrození české a slovenské II.) - někdy též české národní obrození a slovenské národní obrození - proces formování novodobého č. a sl. národa, vznik a rozvoj nár.osvob. hnutí a položení základů novodobé č. a sl. kultury v období rozkladu feud. a nástupu kap. od pol. 70.let 18.st. do 1848, resp. na Slovensku do 60.let 19.st. Obdobné hist. procesy přechodu od feud. národnosti ke konstituování národa probíhaly v řadě evr. zemí. N. o. č. a s. bylo zákonitým procesem podmíněným mezinárodně i vnitřně, projevovalo se zejm. ve svých počátcích především v oblasti nadstavby, avšak bylo ve své podstatě souborem hlubokých sociálně ekon. přeměn, daných rozvojem výr. sil, růstem měst (příliv venkovského obyv. po zrušení nevolnictví), později postupem prům. revoluce a bojem nár. buržoazie o domácí trh. Do služeb těchto přeměn byl postaven především živý nár. jazyk (na rozdíl od mez., ale mrtvé latiny a od němčiny, podporované germanizací), který v daných podmínkách plnil v osvob. zápase rev. funkci. Spolu s prosazováním této úlohy jazyka v různých oblastech spol. života se utvářelo kvalitativně nové nár. vědomí, vědomí nár. sounáležitosti, které používala nár. buržoazie, resp. síly, které ji podporovaly nebo její úlohu zastupovaly, k zápasu za odstranění feud. systému a překážek, jež jí bránily v nástupu k moci na území vl. národa. Na vývoj n. o. č. a s. a jeho ideologie působily i velké hist. události této epochy, fr. burž. rev. konce 18.st., napoleonské války, myšlenky romantismu z počátku 19.st., rev. 1830 ve Francii i pol. povstání 1830-31. Muselo se vyrovnávat i s některými zvláštnostmi hist. vývoje obou národů, s rozpornými důsledky deformace organické skladby č. a sl. feud. společnosti, se zúžením národa na masy nevolného a poddaného lidu, s oslabením kontinuity kult. vývoje. Jako důl. negativní faktor působilo dlouhodobé začlenění č. zemí a Slovenska do rámce habsburské monarchie (resp. uh. státu), fakt, že značná část nejen feudálních, ale i měšťanských vrstev vystupovala nevraživě nebo přímo nepřátelsky vůči nár. osvob. snahám. Na Slovensku chyběla větší města, která by mohla hrát roli center nár.obrozeneckých sil, sl. národnost byla nadto konfesijně rozdělena na kat. většinu a evang. menšinu, což vedlo k užívání dvou spisovných jazyků, u katolíků slovenštiny, u evangelíků bibl. češtiny. Přesto nár. obrození dokázalo v podmínkách útlaku, násilné germanizace a maďarizace uvolnit obrovské síly, utajené v lidu. Ve svých počátcích se nár. obrození soustřeďovalo na jazyk jako rozhodující znak nár. pospolitosti; obnovilo nebo vytvářelo jazyk spisovný, prosazovalo jej jako závaznou normu do literatury, do škol, do hosp. života, vědy a osvěty. Nár. vědomí a základy osvěty byly buditelskou aktivitou inteligence vnášeny do širokých vrstev lidu. Základem nár. ideologie bylo osvícenství, později též romantismus; povaze hnutí odpovídalo, že bylo neseno dem. a optimistickým duchem. Oslabení ideol. nadvlády kat. církve uvolňovalo cestu rozvoji osvícenské vědy, obrozenecké literatury a kult. vůbec. Nár. obrození v č. zemích i na Slovensku prošlo několika fázemi. Nejvíce se přijímá členění na období "učeneckého zájmu" o jazyk, minulost, folklór apod. v duchu osvícenského patriotismu; druhé období vlastního formování národa a jeho uvědomění (období "nár. agitace"), v němž se do nár. hnutí zapojují širší lidové vrstvy; třetí fáze masového nár. hnutí, kdy většina lidu již přijala národní program, hnutí se dále organizuje, nabývá polit. charakteru a vnitřně se diferencuje.
