národ obecně
národ, historicky vzniklá pospolitost lidí, jež se zformovala na zákl. jazykového, územního a hosp. společenství, některých zvláštností charakteru a duchovní kultury, specifická forma složení a vývoje lidské spol., vznikající zákonitě s vytvořením sociálně ekon. formace. Nár. vztahy mají sociální charakter, což znamená, že v jednotě sociálně-ekon., společensko-polit. a ideol. vztahů jsou určující vztahy sociálně-ekon. Teorie n. spatřují v nár. vztazích prosté pokračování vztahů rodových a plemených, etatistické teorie je svazují s rozhodující rolí státu, ideal. teorie "národního ducha" pokládají za hl. nebo jediný znak n. nár. vědomí, nár. charakter nebo společné smýšlení. Nár. vztahy vznikají na etnickém základě, vytvořeném dřívějším vývojem, usnadňují vznik a konstituování novodobých n., avšak rodové a plemené vztahy nejsou nezbytným předpokladem n.; etnicky stejnorodé národy neexistují, mnoho n. se utvářelo nejen z různých etnických skupin, ale i z různých ras. Vývoj nár. vztahů je rozhodujícím způsobem ovlivněn zájmy vládnoucích tříd, třídním bojem mezi burž. a feudální aristokracií. Faktory, které utvářejí n., totiž hosp. život, relat. uzavřené území, společný jazyk, kultura, zvyky a obyčeje, se mohly v těchto svých kvalitách plně projevit a uplatnit teprve v souvislosti s vývojem kap. výr. způsobu. Stát se stal díky polit. a adm. centralizaci důl. faktorem formování národů. - Sama idea n. a jeho označování prošly dlouhým a složitým vývojem. Tak Římané označovali různé nár. kmeny jako "natio", avšak sami se nazývali "populus". V raném středověku označoval výraz "natio" kmeny, ve vrcholném feudalismu však nabyl převážně organizačního významu; univerzity, řády, koncilia ap. byly členěny podle "nationes", avšak toto dělení nemělo téměř nic společného s národy v pozdějším smyslu. Moderní pojem n. se objevuje až v ideol. sporech rev. burž. s feudály, které předcházely a doprovázely burž. revoluce. Největší význam v tomto ohledu měla fr. burž. rev. konce 18.st. Dříve se za n. ve vlastním smyslu označovala vládnoucí aristokracie, ačkoli reálný vývoj n. probíhal na základě kap. výr. způsobu, směny a vytváření vnitřního trhu. Burž., vedoucí síla tohoto procesu, nejprve vznesla nárok náležet též k n. a nakonec se jako n. ustavila. Bez vytvoření nár. vztahů jako vyšších forem svazků než byly feud. národnosti by nebyl přechod od feudalismu ke kap. vůbec možný. Vedoucí role burž. v těchto procesech však poznamenala vznik a konstituování novodobých n. jak v sociálně ekon., tak polit. a duchovním ohledu. - Národy se odlišují dvěma třídami znaků: jednak sociálně ekon., tj. úrovní své ekonomiky, sociální strukturou, svou polit. organizací, úrovní kultury, jednak rozdíly v jazyce, kultuře, zvycích, způsobu života a sociální psychice. Prvá kategorie neobsahuje žádnou vlastní nár. specifiku, nýbrž je jen zvláštním projevem obecného spol. vývoje; druhá kategorie se na nár. specifice zakládá. Prvá skupina jevů podléhá rostoucí internacionalizaci a obecným zákonům společenského vývoje, druhá úzce souvisí s etnickou prehistorií n. a mění se jen pomalu pod vlivem společensko-ekonomických a třídních faktorů. Dialektika třídního a národního je mnohostranná. N. není kategorií jedné třídy nebo jedné společenské formace, ale utváří se na základě kapitalistického nebo komunistického řádu. Tak vznikají dva typy národů, buržoazní a socialistické. V. I. Lenin upozorňoval na to, že v každém buržoazním národě jsou vlastně dva národy, a tomuto třídnímu rozdělení odpovídá i dvojí kultura, kultura buržoazní, reakční a kultura pokroková, demokratická se socialistickými prvky. Socialistický národ vzniká zpravidla na základě revoluční přeměny existenčních podmínek a obsahu kapitalistického národa. V procesu social. rev. a výstavby social. přechází vedení n. na děl. třídu; znaky n. se naplňují novým, social. obsahem. Social. národy se opírají o social. výr. vztahy a za vedení děl. třídy a marx.-len. strany se rozvíjejí ve vztazích vzájemné spolupráce, přátelství a podpory. Za social. se rozvíjejí i internacionalistické rysy nár. kultury; nár. a internacionální tvoří u každého social. národa jednotu při vedoucí úloze internacionální stránky. Dochází ke sbližování národů, hospodářský, polit. a ideol. život se internacionalizují. V rozvinutém kom. lze předpokládat splývání národů v jednotnou společnost.
