egejské výtvarné umění
egejské výtvarné umění, 3.tis. až asi 1100 př.n.l., souhrnné označení um. v oblasti Kréty, Řecka, Kyklad, Kypru a části maloas. oblasti (Trója); zahrnuje konec eneolitu a celou dobu bronzovou (mínójská, heladská, kykladská, krétská a mykénská kult.) a končí v období dórského vpádu. Vývoj e.v.u.jeve 3.tis.charakterizován paralelním vývojem oblasti a silným vlivem vyspělých kult. Anatólie, Egypta a Mezopotámie, zejm. v ikonografii a um. tech. (filigrán, granulace, fajáns, email, megaron). Na Kykladách se rozvíjí geom. stylizovaná mramorová plastika (ženské idoly s polychromovanými obličeji, figury hudebníků), v Řecku se koncem tis. objevují z maloas. vzorů odvozené paláce megaronového typu (Tíryns, Lerna), na pevnině převládá ornamentálně malovaná keramika (spirály), na ostrovech hlazená keramika s rytým dekorem a později i s plastickou výzdobou. Kréta, od neolitu se vyvíjející v úzke souvislosti s maloas. centry (kulty bohyně plodnosti, drobné figurky zvířat) a eg. um. (keramika, fajáns, kamenné nádoby, pečetidla), se ve druhém mínójském období stává kult. hegemonem egejské oblasti; objevuje se vyspělá palácová kult., rozvíjející arch. m. charakteru a palácové komplexy (Knóssos, Mallia, Zakros, Faistos) jako orientované uzavřené dispozice s ústředním dvorem, sloupovými podporami, reprezentační záp. částí s průčelím do dvora a svatyněmi v areálu. Výzdoba (freska, štuk) zahrnuje rostlinné a zvířecí motivy, mořskou faunu i mnohofigurové výjevy (dvorské hry, slavnosti, kultovní výjevy akrobatů s býky) volného a působivého projevu, akcentující dynamické pojetí a optický vjem reprodukovaných přír. motivů (ryby, ptáci, sépie, delfíni, lovící kočky). - Krétské um., volně spojené s kultem, zobrazuje postavy bez anatomického rozlišení ve štíhlém kánonu a obvykle z profilu s úsilím o naturalismus, harmonické spojení kompozice s prostředím i snahou o monumentalitu. Soch. reprezentuje drobná polychromovaná terakotová a fajánsová plastika (kněžky, hadí bohyně, adoranti), reliéf (výjevy sarkofágu z Hagia Triady s obětními a kultovními scénami), glyptika a toreutika, keramiku kamarský styl s rostlinnými a zvířecími motivy na tmavém pozadí (palma, lilie, tulipán). - V Řecku se ve 2.tis. př.n.l. rozvíjí heladské um. v závislosti na mínójském (ovlivňované i maloas. vzory), charakterizované zejm. mínójskou keramikou šedého a žlutého tónu a glyptikou. Od 16.st. př.n.l. se na pevnině vyvíjí mykénské um. (ovládající od 2.pol. 15.st. př.n.l. egejskou oblast), směřující ke stylizaci a geometrizaci forem. Arch. reprezentují paláce megaronového typu, fortifikace, šachtové a komorové hroby; ojediněle se vyskytuje monumentální plastika (Lví brána a polychromovaná sádrová hlava z Mykén). Soch. reliéfního charakteru, malba a um. řemeslo se vyznačují výraznou obrysovou kresbou, schematizací přír. motivů a úsilím o monumentalitu. Námětově zahrnují válečné alovecké výjevy s vozy ve výrazném dynamickém pojetí (palácové fresky - kultovní a válečné výjevy v Mykénách, lovecké v Tíryntu, reliéfy a stély, tausií a niellem zdobené dýky), lineární keramika směřuje ke geometrizaci výzdoby. E. v. u. od 2.pol. 15.st. př.n.l převažuje v egejské oblasti, později se šíří po Středomoří a koncem 12.st. př.n.l. zaniká.
