muzikoterapie
muzikoterapie, užití hud. prostředků k léčebným účelům, zpravidla v kombinaci s jinými psychoterapeutickými metodami; druh arteterapie. Receptivní m. je zal. na poslechu hudby, sdělování prožitků a jejich interpretaci. Aktivní m. spočívá v hud. improvizaci či reprodukci s použitím individuálních výrazových prostředků (hlasu, tleskání) nebo jednoduchých nástrojů (tzv. instrumentaria C. Orffa). Učelem m. je zprostředkovat neverbální dialog mezi terapeutem a pacientem, resp. vzájemnou komunikaci mezi členy terapeutické skupiny. M. se používá zejm. při léčení neuróz a funkčních psychických poruch s cílem oživit či odreagovat určité emocionální stavy, prohloubit schopnost sebeprožívání, kontaktu s ostatními lidmi a podobně.
