moskevská bitva
moskevská bitva, jedna z rozhodujících bitev 2.svět. války; probíhala od 30. 9. 1941 do 20. 4. 1942. Po prolomení sov. obrany u Smolenska vytyčilo nacist. vedení za hl. cíl dobytí Moskvy. Koncem září 1941 koncentrovalo na moskevském směru nejsilnější uskupení svých vojsk, skupinu armád Střed (F. Bock) o síle 77 divizí (14 tankových). Proti nim postavilo sov. velení vojska Záp. frontu (I. S. Koněv), Záložního frontu (S. M. Buďonnyj) a Brjanského frontu (A. I. Jeremenko). Sov. vojska zaujala obranu do hloubky asi 250 km. Kolem Moskvy vybudovány dva pásy obrany. 10. 10. Záp. a Záložní front sloučeny do nového Záp. frontu (G. K. Zukov); současně vytvořen nový Záložní front, který byl 17. 10. reorganizován na Kalininský front (I. S. Koněv). Během útoku se nacisté zmocnili rozsáhlých území a bezprostředně ohrozili Moskvu; sov. vojska však nepříteli způsobila citelné ztráty, postupně vyčerpala jeho síly a připravila si podmínky pro zahájení útočné činnosti. V m. b. se definitivně zhroutil nacist. plán bleskové války. Něm. vojska přešla pod Moskvou na zač. prosince 1941 do obrany a poprvé v 2. svět. válce ztratila strategickou iniciativu. V zimním protiútoku 1941-42 převzala dočasně iniciativu sov. armáda a dosáhla důležitého zvratu situace na sov.-něm. frontě, který měl vliv na další průběh války.
