mongolské výtvarné umění
mongolské výtvarné umění, na území Mongolska v turkickém a ujgurském období nomádské um. zvěrného stylu (textil, bronzové a kostěné předměty), od 13.st. um. mongolské říše, vycházející z šamanismu a zvěrného stylu, ovlivněné zejm. za Ilchánů a Tímúrovců íránským a islámským um. (kopulové mešity, medresy, mauzolea, dekorativní plastika, knižní malba), od 16.st. pod vlivem lámaistického a čín. um. (kláštery, bronzové kultovní plastiky, dekorativní řezba a malba, zvl. formy stúpu a čhörtenu). V 19.st. se začínala rozvíjet architektura; na tendence klasicismu navázala v 30.letech 20.st. arch. s rysy konstruktivismu, v 50. až 60. letech docházelo k návratu ke klas. monumentálním formám (vládní budova v Ulánbátaru) nebo ke stylu tradičních mongolských jurt (budova nového cirkusu). Mal. a soch. začalo opouštět během 19.st. religiózní tematiku a přiklánělo se k real. (M. Šarav, 1869-1939), po revoluci 1921 rozvíjelo mal. real. styl, navazující na sov. um. (D. Manibadár, 1889-1963), a dekorativní styl (U. Jadamsüren, *1905, D. Damdinsüren, *1909). V soch. vynikají hl. monumentální práce S. Čojmbola (1907-1969), D. Amgalan (*1933).
