mnichovská dohoda
mnichovská dohoda, též mnichovský diktát - dohoda o připojení pohraničních území ČSR, obývaných německou menšinou, k nacist. Německu, podepsaná 29. 9. 1938 na konferenci v Mnichově představiteli vlád Velké Británie (N. Chamberlain), Francie (E. Daladier), Německa (A. Hitler) a Itálie (B. Mussolini). Byla výsledkem agresívní politiky hitlerovského Německa a britsko-fr. politiky appeasementu, podporované USA. Uzavření m. d. předcházela několikaměsíční kampaň nacist. Německa a jeho agentury v ČSR - Henleinovy Sudetoněm. strany - proti Československu pro údajný útisk 3 mil. Němců v č. pohraničí. Tato demagogická kampaň, spojená s hrubým nátlakem na čs. vládu a neustálým stupňováním ultimativních požadavků, vrcholících v září 1938 požadavkem na odstoupení č. pohraničních krajů Německu, směřovala k vnitřnímu rozložení, mez. izolaci a posléze k faktické likvidaci ČSR, jejíž ,,prostor" se měl zcela dostat do mocenské sféry nacist. Německa. Postoj brit. a fr. vlády se plně projjevil v mez. krizi, v niž napětí mezi ČSR a Německem vyústilo ve 2.pol. září 1938. Požadavky nacist. Německa vůči Československu formuloval Hitler 15. 9. 1938 při schůzce s brit. min. předsedou Chamberlainem v Berchtesgadenu (v.t. berchtesgadenské podmínky): žádal především, aby ČSR neprodleně odstoupila Něm. říši okresy s více než 50% něm. obyv. Tyto požadavky byly podpořeny nótou brit. a fr. vlády a ultimativně předloženy vládě ČSR, která je posléze 21. 9. 1938 přijala. Rozhodnutí vlády však vyvolalo spontánní odpor široké čs. veřejnosti, vrcholící 22. 9. 1938 protestní gen. stávkou, četnými demonstracemi a tábory lidu; v důsledku toho byla dosavadní Hodžova vláda nucena odstoupit a byla nahrazena vládou gen. J. Syrového; 23. 9. 1938 vyhlásil prez. rep. všeob. mobilizaci. Mezitím Hitler vystupňoval své požadavky v tzv. godesberském memorandu (v.t. godesberská jednání, 22. -24. 9. 1938); brit. a fr. představitelé appeasementu přesto pokračovali ve svém úsilí o dohodu s nacist. Německem a jejich aktivita, podpořená it. fašist. diktátorem Mussolinim i dipl. iniciativou USA, vedla nakonec ke konferenci šéfů vlád Velké Británie, Francie, Německa a Itálie, uskutečněné 29. 9. 1938 v Mnichově, a ke zde přijaté dohodě. - M. d., uzavřená bez účasti ČSR a SSSR, byla diktátem, požadujícím odstoupení čs. pohraničních území obývaných Němci Německu v době od 1. do 10. 10. 1938 a vyřešení tzv. problému pol. a maď. menšiny v ČSR do 3 měsíců (tj. odstoupení příslušných území Polsku a Maďarsku). Nové hranice ČSR měly pak být signatáři m. d. garantovány. Čs. vláda za předsednictví E. Beneše 30. 9. 1938 mnichovský diktát přijala. Tato kapitulace byla v rozporu s míněním převážné většiny č. i sl. lidu a vyvolala masový odpor čs. veřejnosti i pokrokově a dem. smýšlejících lidí v řadě evr. států. - Na základě m. d. odstoupila ČSR Německu rozsáhlá a hosp. významná pohraniční území č. zemí a strategicky důležité dunajské předmostí Petržalku u Bratislavy. 1. 10. 1938 zabralo beckovské Polsko po předchozím ultimatu Těšínsko a 25. 10. 1938 menší území na Oravě a Spiši; na zákl. tzv. vídeňské arbitráže z 2. 11. 1938 byly již. části Slovenska a Podkarpatské Rusi připojeny k Maďarsku. ČSR tak celkem ztratila 41 098 km2, 4 879 000 obyv. (z toho l 250 000 Čechů a Slováků), 33% prům. závodů (většinu prům. báňského, sklář., text. a pap.) a všechny pohraniční pevnosti; byly přerušeny nejdůl. žel. tratě. M. d. připravila tak půdu pro likvidaci ČSR a pro nacist. okupaci č. zemí v březnu 1939. - M. d. byla 1942 Velkou Británií a Francií, 1944 Itálií, 1950 NDR (býv. vých. Německo) a 1973 NSR prohlášena za neplatnou od samého začátku.
