mikroedafon
mikroedafon, soubor mikroskopických organismů, které jsou součástí org. půdního podílu. M. tvoří hl. rostl. organismy (bakterie, aktinomycety, houby, sinice, řasy). Z živoč. organismu Jsou to hl. prvoci. M. podmiňuje humifikaci a mineralizaci org. látek % 1898-1900 P. Ehrlich vypracoval teorii o vzniku a účinku protilátek 1901 E. A. Behring Nob.c. za práci o séroterapii, zvl. o jejím využití proti záškrtu 1902 R. Ross Nob.c. za práce o malárii 1905 R. Koch Nob.c. za objevy týkající se tbc 1907 Ch. L. Laveran Nob.c. za práce o významu pr voků jako původců nemocí 1908 I. I. Mečnikov a P. Ehrlich Nob.c. za práci o imunitě 1910 P. F. Rouss prokázal infekčnost filtrátu kuřecí ho sarkomu, P. Ehrlich objevil salvarsan a po ložil tak základ k chemoterapii 1913 Ch. R. Richet Nob.c. za práci o anafylaxi 1915-17 F. W. Twort a F. d'Hérelle popsali bakteriofág 1918-20 pandemie ,,španělské" chřipky 1919 J. Bordet Nob. c. za objasnění mechanismů imunizace 1921 A. L. Ch. Calmette a Guérin vyvinuli BCG vakcínu 1923 D. H. Bergey sestavil vědecký systém třídění bakterií 1927 J. Wagner - Jauregg Nob.c. za objev léčení progresívní paralýzy naočkováním malárie 1927-29 A. Fleming objevil penicilin a 1945 společně s W. F. Floreym a E. B. Chainem za tento ob jev obdržel Nob.c. 1928 Ch. J. H. Nicolle Nob.c. za práci o tyfu 1931-38 L. Ruska vyvinul elektronový mikroskop a znázornil jím virus tabákové mozaiky 1932-35 G. Domagk objevil prontosil a další sulfona midy a 1939 obdržel za tento objev Nob.c. 1933 W. Smith objevil, že původcem chřipky je vi rus 1946 objeven tuberkulostatický účinek kys. p-ami no-salicylové 1951 M. Theiler Nob.c. za objev séra proti žluté zimnici 1952 S. A. Waksmann Nob.c. za objev streptomyci nu, prvního antibiotika účinného proti tbc 1953 F. Crick a J. D. Watson popsali model struktu ry nukleových kyselin 1954 J. F. Enders, F. Ch. Robbins a T. H. Weller Nob.c. za objev schopnosti poliomyelitického viru množit se v kulturách růných tkání 1954 J. E. Salk a A. B. Sabin vyvinuli vakcínu proti dětské obrně 1957 A. Isaacs a J. Lindenmann popsali interferon 1958 J. Lederberg, G. W. Beadle a E. L. Tatum Nob.c. za objevy genetické rekombinace a or ganizace dědičné látky bakterií 1960 F. M. Burnet a P. B. Medawar Nob. c. za objev získané imunologické tolerance 1965 klasickým chřipkovým virem vyvolány nádory u myší. A. Lwoff, F. Jacob a J. Monod Nob.c. za genetickou regulaci proteosyntézy 1969 M. Delbrück, A. D. Hershey a S. E. Luria Nob.c. za objev genetické struktury virů 1972 G. M. Edelman a R. R. Porter Nob.c. za práce o struktuře protilátek 1974 Ch. R. Duve a G. E. Palade Nob.c. za objev ly zozómů 1975 D. Baltimore, H. M. Temin a R. Dulbeco Nob. c. za objevy interakce mezi nádorovými viry a genetickým materiálem buňky 1976 Ch. D. Gajdusek Nob.c. za objev pomalých vi rových infekcí 1977 R. Yalowová Nob.c. za radioimunoanalýzu 1980 J. Dausset, B. Benaceraf a G. Snell Nob.c. za zákl. objevy v imunogenetice, zejm. za rozvoj studia histokompatibilitních antigenů (tj. anti genů odpovědných za tkáňovou neslučivost) 1984 G. Köhler, N. Jerne a G. Milstein Nob.c. za objev principu monoklonálních protilátek a je podstatným faktorem úrodnosti půdy.
