metapsychologie
metapsychologie a) oblast systematického studia jevů ležících za hranicemi psychol. empirie; rámcově psychol. zkoumání jevů, jejichž podstata se vymyká formulovaným psychol. zákonitostem, a tím i možnostem jejich popisu v kontextu striktní psychol. metodologie (otázky týkající se vztahu těla a duše, místa duše v přírodě ap.). Jako st. synonymum parapsychologie m. usilovala o vysvětlení neobvyklých psychických i přír. jevů věd. nepodloženou aplikací domněle objektivizujících metod, technik a postupů fyziol., fyz., chemie a biol. (umělé, pomocné rozdělení sledovaných fenoménů na fyzické a mentální, resp. na jevy tzv. rozdvojení osobnosti, automatické projevy člověka, na jevy parapsychické a parafyzické). V různých kontextech se metapsychol. zabývali zejm. H. Driesch, W. James, E. B. Titchener, W. McDougall, O. Lodge, W. Crookes, C. N. Flammarion, u nás J. Velenovský, J. Šimsa, O. Fischer; b) snaha vykládat psychol. zákonitosti fyziol. či vitalistickými konstrukcemi; mech. (strnulé) přenášení biol. schémat na psychol. obtížně interpretovatelné, zdánlivě iracionální kategorie; c) termín S. Freuda ozn. popis tvrzení na nejvyšším stupni abstrakce, tj. obecné teorie (psychol. formulace vycházející z fiktivního či pomocného vyjadřovacího aparátu, jako např. pojmy id, ego, superego, katexe); d) psychol. zaměřená oblast metavědy.
