ekistika
ekistika [-ty-, řec.], komplexní urbanistická teorie rozvíjená Athénským centrem pro ekistiku (zal. 1963 C. A. Doxiadisem, 1913-1975), vycházející z předpokladu dalšího živelného a nekontrolovaného růstu m. osídlení; zabývá se studiem osídlení ze všech aspektů vývoje, struktur a zákonitostí, zahrnuje i hlediska ekon., sociálních, polit., správních a tech. věd. a um. disciplín; ve vývoji postihuje pět růstových stadií - polis, tradiční města statického charakteru, jejichž živelným růstem, obvykle v prům. rev. 19.st., vzniká dynapolis, dalším vývojem, podmíněným zvl. rozvojem železniční a silniční dopravy, vzniká metropolis, územně náročná koncentrace charakterizovaná prolínáním s okolními oblastmi a postupující strukturální dezorganizací; čtvrtá fáze, megalopolis, postihuje současné stadium vývoje velkom. aglomerace jako neurčitě vymezeného, zpravidla polycentrického útvaru s rozpínavou tendencí; předpokládanou poslední vývojovou fází je ekumenopolis, univerzální m. spojující dnešní metropole a megalopole ve směru hl. komunikačních spojů, charakterizované jako kontinuální síť urbanizovaných prostor s enklávami přír. prostředí vytvářející životní prostředí pro většinu obyvatelstva.
